K MASOVÉ STŘELBĚ V PRAZE

Nemůžeme víc. Prosíme, nesdílejte info o střelci, záběry z útoku, nepřispívejte ke glorifikaci útočníka. Tragédie je jedna rovina, úplně jiná je, jak s ní naložíme. Pohnutí bolestí může být bohužel inspirací pro další frustrované. Soucit je odpověď.

Přehled psychologické pomoci je např. na FB organizace Nevypusť duši https://www.facebook.com/nevypustdusi nebo na jejich webových stránkách https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/

Nabídka psychologické pomoci pro neslyšící je zde https://www.facebook.com/watch/?v=6902431526490622

Od včerejšího dne média o útoku nepřetržitě informují. Zájem a otřesení lidí jsou logické, ale z psychologického hlediska "je zřejmé, že masových vražd přibývá v souvislosti s rozsáhlým a často dramatickým mediálním pokrytím, hlavně pokud jde o sociální média, kterými se podobné události šíří jako stepní požár" (APA, 2016, česky článek např. zde https://www.osel.cz/8956-psychologove-vyzyvaji-media... )

Podcast Americké psychologické asociace, kde bohužel mají s šílenými střelci a jejich obětmi mnohem více zkušeností, na téma How to stop mass shooting, naleznete zde. https://www.apa.org/.../speaking-of.../mass-shootings

Základní principy chování při útoku Run-Hide-Fight naleznete v instruktážním videu např. tady: https://www.securitymagazin.cz/.../pred-utoky-silenych...

Pravděpodobně se nyní objeví mj. diskuze o zavedení preventivních bezpečnostních opatření. Norská společnost je po Breivikově útoku odmítla a nezavedla, protože tzv. měkké cíle nelze bohužel efektivně chránit. Více o neefektivitě těchto reakcí popisuje např. geniální dílo N. N. Taleba Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí. Taktéž se zřejmě objeví diskuze o regulaci držení zbraní. Česká republika má jeden z nejlepších zbrojních zákonů na světě (Zákon o střelných zbraní a střelivu 119/2002 Sb.). Držení zbraně je u nás na rozdíl od USA velmi dobře regulováno a registrováno. Svět beze zbraní by byl krásný a ideální, ale v takovém světě bohužel nežijeme. Dovolte si emoce, slzy, soucit, mluvte o události s dětmi a se svými blízkými, najděte způsob, jak událost pro sebe zpracovat. A potom zkusme vypnout televizi a internetový prohlížeč a nenechme vítězit strach, nenávist či fascinaci tragédií. Vše podstatné už bohužel víme, další a další informace úzkost nezredukují. Věnujme se tomu nejcennějšímu, co na světě máme, a to jsou vztahy.